| Abstrakt: |
Tak jako v mnoha jiných činnostech člověka, tak i v kartografii tvůrce často hledá možnosti, jimiž by dílo inovoval, případně hledá možnosti, jak uvést na trh dílo zcela nové. Paradoxem je, že uživatel na jedné straně touží po něčem novém, ovšem na druhé straně by dostal rád něco, co už zná a na co je zvyklý. Někdo upřednostňuje spíše tradici, jiný spíše inovaci. Nezřídka se také tvůrci stává, že při hledání něčeho nového dochází ať už vědomě či nevědomě k tradičnímu a osvědčenému.
Vedle toho se nabízí i některé další otázky: Kde jsou hranice mezi novým a tradičním? Jaký je rozdíl mezi aktualizací a inovací kartografického díla? Jak se inovace projevuje a jaké dává možnosti? Jakou roli hraje v dnešní době autorský styl? To všechno jsou otázky, na něž se příspěvek pokouší najít odpověď.
Příspěvek přitom vychází z poznatků estetiky, teorie umění, čímž umožňuje do jisté míry porovnat rozdíl mezi inovací v umění a v kartografii. Pokouší se i o stručný výklad pojmů souvisejících s touto problematikou: princip ozvláštnění, záměrnost vs. nezáměrnost, opakování a serialita, faktor rytmu, klišé, kýč nebo originalita vs. stereotyp. |
Přehled publikací