| Abstrakt: |
Barva je neodmyslitelnou součástí života lidí a má v něm rozličné funkce. Ne jinak je tomu v kartografii. K efektivnímu využívání barvy v kartografické tvorby je třeba správně a především plně pochopit pojem „vyjadřovací prostředek“, s nímž je barva spojována. Vyjadřovací prostředky lze přirovnat k specifickému druhu písma, k autorskému rukopisu jako prostředku sebevyjádření autora; slouží i k co nejvěrnějšímu popisu reality. Ve všech těchto pojetích má barva svou důležitou úlohu.
Srovnáme-li funkce barvy v kartografii a ve výtvarném umění, najdeme poměrně velké množství styčných bodů. V kartografii se barva uplatňuje na pozici nosiče informace, ale má i značný vliv na celkové estetické působení a uživatelskou vstřícnost díla. Ve výtvarném umění je využívána k věcné charakterizaci, k znázornění emotivního, asociativního a symbolického významu, a konečně je sama o sobě výtvarnou hodnotou.
Co se vývoje uplatnění barvy v dílech týče, ve výtvarném umění existují epochy dominance a naopak podřízenosti barvy. Kartografie dlouhý čas vývoj výtvarného umění kopírovala, odloučení nastalo s rozvojem reprodukčních technik. V posledních staletích je používání barvy v kartografii úzce svázáno s tiskařskými možnostmi.
Pro to, aby barva našla své uplatnění jako nosič kartografické informace, je důležité plnohodnotně využít jejích funkcí. Zefektivnění může napomoci znalost vztahů barev, jelikož barva není v kartografickém díle nikdy přítomna izolovaně, navíc není zelená jako zelená. Příkladem může být sedm kontrastů Johannese Ittena: contrast of saturation, contrast of light and dark, contrast of extension, contrast of complements, simultaneous contrast, contrast of hue and contrast of warm and cool.
Ukazuje se, že oblast výtvarného umění a designu může být pro kartografii zdrojem cenných informací a poznatků. |
Přehled publikací 
