Abstract: |
V současné době se stále méně daří překonávat jednostrannost plynoucí z účelové orientace a specializace člověka. Tvůrci opakovaně přehlíží hodnoty, které mohou patřit mezi důležité potřeby uživatele. Ne jinak je tomu v kartografii. Kartografické produkty často ztrácejí přiměřenost uživatelským, tedy lidským potřebám, a celkový lidský rozměr. Tuto tzv. uživatelskou vstřícnost kartografických produktů do značné míry ovlivňuje i estetika, která se přes svou doprovodnou funkci v díle podílí na motivaci lidského jednání.
Estetika je nezřídka redukována na vkus člověka, na hodnocení jevů z hlediska jejich krásy či ošklivosti, na to, zda vyvolávají v člověku libost, nebo nelibost. Není důvodem toho, že je estetika vnímána jako vágní subjektivní disciplína, spíše neznalost problematiky estetiky a jejích metod?
Cílem příspěvku je upozornit na roli estetické funkce produktu jak ve vztahu k uživateli, tak ve vztahu k tvůrci, tedy kartografovi. Hledá propojení estetiky a kartografie jako dvou vědních disciplín, rozebírá estetické hodnocení jako samostatný proces, pokouší se o vysvětlení rozdílu mezi uživatelskou vstřícností a estetickým ideálem, naznačuje cestu hodnocení v praxi při aplikaci poznatků z estetiky. Autor chce také upozornit na mnohostranné a bohaté možnosti vztahu člověka ke světu a otevřít debatu o výchově tzv. kartografického vkusu. |