GeoVisInfo – vizuální geografická informace

Role vizuální informace v geografii

Rozmanité formy vizuálních informací (např. nástěnné malby, kouřové signály, primitivní náčrty a mapy, ad.) jsou součástí lidské komunikace odnepaměti (Kress & van Leeuwen, 1990; Ringshausen, 1976). Používání vizuálií pro sdělování a porozumění nevšedním i každodenním záležitostem však hraje důležitou roli i v současnosti. K současnému rozšíření vizuálních komunikačních prostředků v různých oblastech lidského poznání a jednání výrazně přispěl jev, o němž se hovoří jako o vizuálním (resp. ikonickém) obratu (např. Benedek & Nyíri, 2012; LaSpina, 1998), či přímo nástupu vizuální kultury (Dikovitskaya, 2005). Dynamický vývoj sdělovacích prostředků (masmédií) tak ve 20. a 21. století přinesl řadu „novýchˮ prostředí (internet, mobilní aplikace), nástrojů (např. Youtube, Facebook) a technik (např. digitální fotografie), které umožňují expertům, ale i laické veřejnosti vytvářet, rozšiřovat a hodnotit vizuální informace. Masivní nárůst vizuálních informací však vede i k otázkám, zda je jedinec schopen množství dostupných informací zpracovávat a efektivně využívat. Nebo zda je naopak vizuálními informacemi zahlcen či dokonce manipulován.

Geografie, a její školní vzdělávací předmět zeměpis, představují obory, pro něž jsou vizuální informace nezastupitelné. Na prvním místě se nám jistě vybaví mapy a další kartografické produkty. Význam vizuálních informací lze spatřovat v tom, že nabízejí více konkrétní a výstižný pohled na jevy, které by jinak byly obtížně uchopitelné. A právě na takové jevy, s nimiž není možné se konfrontovat bezprostředně a které mohou být bez vizuálního ztvárnění pro žáky obtížně představitelné, je geografické učivo poměrně bohaté. Ať už ve své fyzickogeografické části (jevy a procesy týkající se celé planety Země, odehrávající se např. v atmosféře či pod zemským povrchem), nebo v části humánněgeografické (příčiny a důsledky reprodukce a migrace populací, hospodářského rozvoje nebo prezentace odlišných kultur aj.). Geografické učivo by tak mělo být doprovázeno velkým množstvím nonverbálních prvků (grafů a diagramů, schémat, kreseb, fotografií ad.). Přes to všechno, jak uvádí např. Mareš (1995), kriticky analyzovat vizuální informace se ve škole příliš neučí. Zatímco porozumět verbálnímu sdělení se žáci během školní výuky učí systematicky, v případě práce s vizuálními informacemi se počítá s určitou automatickou názorností, jejímuž přijímání se není třeba učit. Přitom kompetence přijímat, užívat a vytvářet vizuální informace a produkty se jeví pro každodenní život v naší civilizaci jako zcela klíčové.

  


 

 

 

 

 

Pojetí vizuální informace a náš výzkum

Vizuální geografickou informaci chápeme jako obrazovou reprezentaci, jež umožňuje znázorňovat geografické jevy a data v různé míře abstraktnosti (resp. zobecnění). Může se vyskytovat jak v analogové, tak digitální formě a ovlivňuje vnímání, uvažování i jednání týkající se kulturních, sociálních, politických i vzdělávacích aspektů geografických jevů. V rovině vzdělávání potom vizuální geografická informace napomáhá při transformování komplexních geografických jevů do podoby, které odpovídají různé úrovní zkušeností a kognitivních dovedností žáků.

Náš výzkum spadá do širšího výzkumného pole, jež má dlouholetou tradici a v současnosti je nejčastěji označován pojmem Visual Research (Visual Studies). Výzkumné pole zahrnuje široké spektrum proudů a témat. Výzkumem vizuálních aspektů, jejich širokého kulturního kontextu, utváření a vnímání, se zabývá celá řada oborů a multidisciplinárních přístupů, nazývaných vizuální studia (Visual Studies). V nich dominuje především vizuální antropologie (Banks & Morphy, eds., 1997; Soukup 2010), mediální studia a kognitivní psychologie (Schnotz & Kulhavy, 1994) nebo též výzkumná interdisciplinární oblast, která bývá označována jako research on pictures (Levie, 1987, 1984; viz také Anglin, Vaez & Cunningham, 2004). Koncepty používané ve vizuálních studiích se stále častěji promítají i do pedagogického výzkumu (Finson, Pedersen, 2013), do problematiky schopnosti číst a komunikovat vizuální informace, pro níž se vžilo označení vizuální gramotnost / Visual Literacy (Kalantzis & Cope, 2012). Na poli geografie je spjata velká část prací zabývajících se vizuálními informacemi s kartografií a tématy jako grafická sémiologie, mapový jazyk a mapový obsah (Bertin, 1967; Perkins, 2008, Bláha, 2010), nejnověji pak s geografickými informačními systémy (Elwood, 2010) a v geografickém vzdělávání lze najít některé práce věnující se rozboru školních kartografických pomůcek a mapových dovedností žáků (Bláha & Hudeček, 2010; Hanus & Marada, 2013). Lze konstatovat, že základní pozornost je věnována hodnocení školních učebnic geografie z hlediska práce s vizuálními informacemi (Janko, 2012; Yasar & Seremet, 2007; Kučerová et al., 2014). Velmi nízká až absentující je však aplikace odborných poznatků do praxe geografického vzdělávání. Od konce 50. let 20. století se v Česku započalo s rozsáhlým interdisciplinárním výzkumem, jehož výstupem měla být Jednotná soustava školních kartografických pomůcek (JSŠKP) pro výuku vlastivědy, zeměpisu a dějepisu (Koláčný, 1964). Přesto byla realizována jen část projektu a tento počin již nemá v českém geografickém vzdělávání obdoby.

Použitá literatura

Anglin, G. J., Vaez, H., & Cunningham, K. L. (2004). Visual representations and learning: The role of static and animated graphic. In: D. H. Jonassen (Ed.), Handbook of research on education communications and technology (pp. 865–916). New Jersey, Mahwah: Lawrence Erlbaum Associates.
Banks, M., & Morphy, H. (Eds.) (1997). Rethinking visual anthropology. London: Yale University Press.
Benedek, A., & Nyíri, K (Eds.) (2012). The iconic turn in education. Frankfrut am Main: Peter Lang. 
Bertin, J. (1967). Sémiologie Graphique. Les diagrammes, les réseaux, les cartes. Paris: Gauthier-Villars.
Bláha, J. D. (2010). Various ways of assessment of cartographic works. In: G. Gartner & F. Ortag (Eds.), Cartography in Central and Eastern Europe (pp. 211–229). Berlin: Springer Verlag.
Bláha, J. D., & Hudeček, T. (2010). Hodnocení kartografických děl mentálními mapami. Kartografické listy, 18: 21–28.
Dikovitskaya, M. (2005). Visual culture: The study of the visual after the cultural turn. Cambridge: MIT Press.
Elwood, S. (2010). Geographic information science: Visualization, visual methods, and the geoweb. Progress in Human Geography, 35(3): 401–408.
Finson, K. D., & Pedersen, J. E. (2013). Visual data and their use in science education. Charlotte: IAP Publishing.
Hanus, M., & Marada, M. (2013). Mapové dovednosti v českých a zahraničních kurikulárních dokumentech: srovnávací studie. Geografie, 118(2): 158–178.
Janko, T. (2012). Nonverbální prvky v učebnicích zeměpisu jako nástroj didaktické transformace. Brno: Masarykova univerzita.
Kalantzis, M., & Cope, B. (2012). Literacies. Cambridge: University Press.
Koláčný, A. (1964). Budování Jednotného systému školních kartografických pomůcek. Geodetický a kartografický obzor, 10/52(7): 165–169.
Kress, G., & van Leeuwen, T. (1990). Reading images. Victoria: Deakin University.		   Kučerová, S. R., Novotná, K., Hátle, J., & Bláha, J. D. (2014). Geographical names frequency map as a tool for the assessment of territorial representations in geography textbooks. In: P. Knecht, E. Matthes, S. Schütze, & B. Aamotsbakken (Eds.), Methodologie und Methoden der Schulbuch und Lehrmittelforschung (pp. 264–275). Bad Heilbrunn: Klinkhardt.
LaSpina, J. A. (1998). The visual turn and the transformation of the textbook. New York, London: Routledge.
Levie, W. H. (1984). Research and theory on pictures and imaginal processes: A taxonomy and selected bibliography. Journal of Visual/Verbal Languaging, 4(2): 7–41.
Levie, W. H. (1987). Research on pictures: A guide to the literature. In: D. M. Willows, & H. A. Houghton (Eds.), The psychology of illustration. Vol. 1. Basic research (pp. 1–27). New York, Berlin, Heidelberg: Springer Verlag.
Mareš, J. (1995). Učení z obrazového materiálu. Pedagogika, 45(4): 318–327.
Perkins, C. (2008). Cultures of map use. The Cartographic Journal, 45(2): 150–158.
Ringshausen, G. (1976). Von der Buchillustration zum Unterichtsmedium. Weinhem: Beltz Verlag.
Schnotz, W., & Kulhavy, R. W. (1994). Comprehension on graphics. Advances in Psychology No. 108. Amsterdam: North-Holland.
Soukup, M. (2010). Vizuální antropologie: vznik, vývoj a milníky. In: D. Čeněk & T. Porybná (Eds.), Vizuální antropologie: kultura žitá a viděná (s. 15–23). Červený Kostelec: Pavel Mervart.
Yasar, O., & Seremet, M. (2007). A comparative analysis regarding pictures included in secondary school geography textbooks taught in Turkey. International Research in Geographical & Environmental Education, 16(2): 157–188.