Mentální mapy: předmět a prostředek k hodnocení
Projekt "Mentální mapy: předmět a prostředek k hodnocení" probíhá v letech 2009-2011 a je podpořen Grantovou agenturou UK. Tato webová stránka obsahuje veškeré informace, případně odkazy na výsledky tohoto projektu.
Anotace projektu
S pojmem "mentální mapa" se lze setkat v geografické a kartografické literatuře již od 60. let 20. století. Tato problematika však leží na pomezí více disciplín: kartografie, geografie, ale také sociologie a psychologie.
Předkládaný projekt je rozdělen do dvou částí: v části A si vymezil cíl vytvořit metodiku a následně i realizovat hodnocení mentálních map, mj. s pomocí GIS, aby bylo možné toto hodnocení provést exaktně a také ho co nejobjektivněji kvantifikovat. V části B je cílem využít získaných mentálních map jednak k hodnocení učivových materiálů (tj. propojit je s problematikou tzv. učivových map), jednak k alternativní metodě hodnocení kartografických produktů s využitím uživatele kartografického díla.
Charakter projektu je v první fázi badatelsko-teoretický. V další části však bude vytvořená metodika testována a do projektu vstoupí terénní průzkumy mezi uživateli (především sociologický charakter - konzultace s odborníky FF UK). V druhém roce řešení se předpokládá zapojení GIS do hodnocení mentálních map a další terénní průzkumy; hodnocení kartografických produktů, oslovení kartografických firem. Třetí rok je vyhrazen pro sumarizaci poznatků, závěrečné analýzy a větší počet publikací.
Současný stav poznání
S pojmem mentální mapa, tedy grafickým (kartografickým či schematickým) vyjádřením představ člověka o geografickém prostoru, nejčastěji jeho kvalitě nebo uspořádání (např. Drbohlav, 1991), kdy nejde o zachycení reálného prostoru, ale jen o jeho subjektivní odraz ve vědomí člověka (např. Siwek – Kaňok, 2000), se setkáváme v geografické a kartografické literatuře již od 60. let 20. století. Tato problematika však leží na pomezí více disciplín: kartografie, geografie, ale také sociologie a psychologie. Za zakladatele teorie mentálních map v geografii bývají označováni Kevin Lynch a Peter Gould, podle nichž jsou také pojmenovány dva rozlišné typy mentálních map, tedy tzv. „lynchovské“ a „gouldovské“.
Zatímco druhý typ je založen na obrazu atraktivity (kladných či záporných preferencích) respondenta k určitým oblastem či místům (Gould – White, 1986) a mentální mapa vzniká v tomto případě až druhotně na základě zaznamenání slovních informací do mapy, první typ mentálních map – lynchovský (ten je hlavním motivem tohoto projektu) – zobrazuje prostor tak, jak jej jedinec vnímá – jeho velikost, tvar, prostorovou orientaci, rozmístění objektů a významných bodů, topologii apod. a výsledkem je pak konkrétní náčrtek, schéma nebo obrázek (Drbohlav, 1993).
Tvorbu mentální mapy ovlivňují nejvíce vzdělávací instituce, sdělovací prostředky, osobní zkušenosti a zkušenosti a názory okolí. Mentální mapy jedince se tedy vyvíjejí a mění společně s jeho věkem a novými interakcemi s okolím, avšak s ukončením školní docházky „zakonzervování mentální mapy jedince“ a v dalších letech se již aktualizuje jen velmi pomalu (Voženílek, 1997).
Častá technika načrtnutých mentálních map, jako jedna z technik získávání respondentovy mentální mapy (plánovaná i v rámci tohoto projektu), vytváří dobré výsledky a navíc je flexibilní a otevřená pro potenciální psychologické objevy (Saarinen, 1987), nicméně je v mnohém kritizována, např. respondenti nejsou stejně zdatní v kreslení a nejsou schopni umístit všechny prvky, které znají; rozdílné měřítko a deformace map a tedy obtížná porovnatelnost. Předností je naopak velmi snadné formulování výzkumníkova požadavku respondentovi i například s minimální znalostí jeho jazyka v případě mezinárodního výzkumu.
Ačkoliv je problematika mentálních map již dlouho zkoumána v různých oblastech, např. behaviorální psychologie – Hull (1943), z pohledu deformace map například Brennan (1948), Waterman a Gordon (1984) či Saarinen (1987), jejich široké využití umožňuje další výzkum (viz cíle výzkumu).
Projekt navazuje na předchozí výzkum autorů v oblasti tzv. učivových map, což jsou tematické mapy sestavené výhradně z pojmů v učebnicích regionálního zeměpisu a komplexně tak podávající představu o učební látce v nich obsažené (např. Hudeček – Marada, 2003, Hudeček, 2004).
Dalším podstatným bodem je hodnocení kartografických děl. Kartografická díla byla doposud hodnocena buď na základě pokud možno přesně stanovených kriterií, nebo formou verbální (různé recenze, lektorské posudky či týmová hodnocení atlasů (Kaňok … [et al.], [200?]).
V případě multikriteriálního hodnocení jednotlivá kritéria nabývají různých hodnot na zvolených škálách a následnou agregací dochází ke zjištění procentuální hodnoty plnění užitných či dalších funkcí příslušného kartografického díla. Je-li hodnoceno více srovna-telných kartografických děl, lze navíc snadno provést komparaci kvality těchto kartografických děl. Takové hodnocení sleduje obecné znaky hodnoceného, uplatňují se u něj ve zvýšené míře možnosti objektivizace a je-li do hodnocení zapojeno více nezávislých subjektů, může dávat poměrně slušné výsledky. Tuto metodiku v českém prostředí využíval prof. František Miklošík (Miklošík, 2005), pro potřeby funkcí kartografického díla podporujících jejich uživatelskou vstřícnost a estetickou funkci ji dále rozpracoval a na řadě produktů otestoval Jan D. Bláha (Bláha, 2005; 2006a; 2006b; Bláha… [et al.], 2008; Bláha – Hrstková, 2008).
Na rozdíl od výše uvedené metodiky je verbální forma hodnocení postavena na popisu a výčtu pozitivních a negativních vlastností hodnoceného. Výsledkem bývají strukturované texty, jejichž autoři si všímají jednotlivých aspektů kartografického produktu (Čapek, Kaňok… [et al.], [200?]a–c), Veverka, 2003 a řada dalších). Tento způsob hodnocení lze právem považovat za více subjektivní, neboť záleží mnohem více na tom, kterých vlastností si hodnoticí subjekt povšimne a které naopak opomine.
Oba uvedené způsoby hodnocení lze řadit do skupiny hodnoticích technik bez účasti uživatele. V rámci projektu Uplatnění estetiky ve vyjadřovacích prostředcích kartografie, který probíhal v letech 2006–2008 za podpory GA UK (č. 249/2006/B-GEO/PrF), bylo kromě multikriteriálního a verbálního hodnocení využito metod sociologického průzkumu (zejména dotazníky a řízené rozhovory) a do hodnocení zapojeni uživatelé kartografických děl. Tyto terénní průzkumy mj. ukázaly, že uživatel (laik) často zaměňuje užitné funkce kartografického díla s jeho vedlejšími funkcemi (např. estetickými) a není proto často schopen pojmenovat adekvátně kvality kartografického díla (Bláha… [et al.], 2008; Bláha – Hrstková, 2008).
Cíle řešení projektu
Projekt si v části A klade za cíl využít mentálních map k dalšímu výzkumu. K tomu je třeba nejprve vytvořit metodologii hodnocení respondenty nakreslených mentálních map. V této oblasti již vzniklo několik významných prací, např. srovnávání vedení linií na mentálních mapách (Sanders – Porter, 1974). Moderní geografické metody GIS umožňují toto hodnocení do značné míry kvantifikovat. Z pohledu zkreslení vzdáleností a úhlů s využitím interpolační metody Kriging např. Peake a Moore (2004), na katedře aplikované geoinformatiky a kartografie PřF UK v Praze např. bakalářská práce Žáková (2008). Dílčím cílem této části projektu tedy bude tvorba metodiky pro hodnocení mentálních map (lynchovského typu) při využití GIS tak, aby bylo možné následně získané mapy od respondentů co nejobjektivněji kvantifikovat a exaktně hodnotit. Veškerá metodika bude tvořena na platformě softwaru ArcGIS firmy ESRI, kterou katedra využívá pro veškerý další výzkum i výuku v rámci neomezené licence, tzv. „Site Licence“.
V části B výzkumu budou mentální mapy využity k hodnocení:
Cíle B1: Projekt zasahuje také do oblasti didaktiky geografie, neboť pomocí mentálních map je možné také přispět k hodnocení výuky regionální geografie na školách a sledovat roli učebnice regionálního zeměpisu při výuce. Terénní průzkum bude také využit pro analýzu znalostí studentů v jednotlivých ročnících a typech škol.
Cíle B2: Na základě výše uvedených informací o současném stavu řešení hodnocení kartografických produktů chce předkládaný projekt využít mentální mapy uživatelů k hodnocení kartografických děl. Předpokladem je v tomto případě jednak zapojení uživatelů do hodnocení, zároveň však snaha eliminovat sémantické a další nesrovnalosti při hodnocení kartografického díla laikem. Z dostupných pramenů je zřejmé, že podobný výzkum (učivové mapy i hodnocení prostřednictvím mentálních map) nemá v zahraničí obdobu a v případě schválení by se jednalo patrně o první počin na tomto poli, ačkoliv zapojení uživatele do hodnocení kartografického díla má své opodstatnění, protože i tímto způsobem lze ověřit, do jaké míry byl předpokládaný účel kartografického díla naplněn.
